Six numbers, 11. - 17. 8.
Letos nám Báža připravil druhý ročník šestietapového orienťáčku s výraznou kulturní podporou. Zúčastnil jsem se poprvé a byla to fakt super akce. Kromě mě jel ještě Jarda a dvě etapy (ve skutečnosti vlastně jen jednu) i Bizon. Původně jsem plánoval zajet si jen čtyři první etapy, ale ze čtvrtého místa celkového pořadí se špatně odchází, takže jsem odložil cyklovandr a dojel i zbylé dvě etapy.
Začalo to ve velkém stylu už v neděli večer. To znám jen z vyprávění, neboť jsem se večera nezúčastnil. Nějaký místní týpek prý dost dlouho (v noci) otravoval místního starostu, že ten už chtěl celou akci zatrhnout. Vše se ale naštěstí urovnalo, Báža nasypal na hlavu popel a slíbil klídek.
Závodit se začlo v pondělí. První dvě etapy nesly naprosto klamné názvy "Rozjezdová" a "Pohodová". Blbost, všichni včetně mě za to vzali už od startu a protože se jelo do relativně plochého kraje k Máchovu jezeru, bylo na dlouhých rovinkách s protivětrem pěkně krušno. Pískové cesty kolem Hradčan taky stály za to. Po dvou etapách mě tak hořely nohy, že jsem si nedokázal představit, že bych to dojel celé. Večer se o stmelení kolektivu závodníků staral Mára se svojí diskotékou, nyní už spořádaně do 10 hodin a pak "volume down".
Třetí a čtvrtá etapa byly "putovní", s přespáním v Jiřetíně pod Jedlovou. Tady smekám před pořadateli, kteří dokázali přestěhovat tam a zpátky celý krám včetně dětí ve školce a hudební aparatury. Začaly už větší kopce a kupodivu se mi jelo lépe než první dvě etapy. Večer nám zahrál Hustej Wimpy, mezi skalními bikery již dobře známý, takže jeho produkce asi šokovala méně, než si Báža myslel. Čamryho promítání fotek z exotických cest bylo taky super a jejich vtípky s kontrolou na koupálku v Kytlicích přejdou do legend.
Pátek byl volným dnem, což byla klika, neboť od rána pršelo. Pojezdili jsme na lehokolech a lehotříkolkách, byli se ohřát ve sklárně v Lindavě, zašli do nedaleké štoly a těsně nestihli svatbu Mirka a Markéty teď už Kalinových. Zabahnit poslední suchý dres při Bážově bejkárně bungeebikingu se mi nechtělo, ale asi to byla srabárna - měl jsem to zkusit. Pivní štafetu jsme v dešti a zimě taky nepostavili. Dolehla na nás asi i lehká kulturní únava. Možná také proto jsem nenastydl a mohl pokračovat dál.
Poslední dvě etapy, údajně "horské" (ale nebyly o nic horštější, než předchozí dvě) se jely na severovýchod, pod Hvozd a dál až ke Kozím hřbetům. V sobotu začalo asi půl hodiny po startu lít jako z konve a když člověk přitom ještě obchází v mapě nevyznačenou a ostružinami obrostlou oboru, klesá morálka k nule. Ale zařval jsem si do lesa pár nepříliš slušných slov, krizi přežil a ve druhé půlce závodu už zase všechno šlapalo. Teda až na kotoučovky, jejichž destičky jsem sjel až na kov a ještě dál. Naštěstí jedny destičky měl pak v cíli ještě Radek Patrák a druhé mi kamarád Lukáš (?) přivezl od Svoboďáka (patřičně nerudného, že ho otravujeme v sobotu). Takže jsem si zabrzdil i v poslední etapě. Zúčastnil se i Bizon, ale poté co pod první kontrolou blbě odbočil a v neznámé vesnici mu začalo pršet to zabalil. Večer byl ve velkém stanu jediným teplým místem obýváček, jinak tam byla z profukujícího větru kosa jak na Sibiři. Koncertík revajvlistů Hudby Praha byl bezvadný a potom klasicky najel Mára autem. Na poslední etapu se udělalo hezky, takže byla šance sebrat všechny kontroly. Na startu jsem tomu sice nevěřil, ale od půlky už to bylo jasné a tak jsem nedal dotahujícímu Cryzyymu v celkovém pořadí šanci.
Dopadli jsem tedy celkem dobře, cekově já 4. místo, Jarda 7. místo a Bizon v 6. etapě 17. místo. Víc než o umístění tam ale šlo o pohodovou atmosféru, která se za ten týden mezi závodníky vytvořila. Takže Bážo díky a za dva roky se těšíme!
Marťas